Ulcerózní kolitida: Terapeuty jsem považoval, za lepší prodejce předražených hrnců. (Příběh Štěpána)

Štěpán souhlasil se zveřejnění své zkušenosti s terapií. Rád by inspiroval i další nemocné, aby i oni svou kolitidu řešili po psychické stránce. V průběhu 8 terapií si Štěpán vyřešil 80% svých střevních problémů, které hluboce souviseli s jeho prožitou minulostí.

"Ke Karolíně mě dovedl můj zdravotní stav. Po 14 letech léčby pomocí kortikoidů, imunosupresiv a biologické léčby mi lékař oznámil smrtelnou diagnózu. Další léčbu v podobě ozařování, chemoterapie a operací jsem odmítl a rozhodl se k tomu, co jsem měl udělat dávno. Požádat o pomoc terapeuta.

Jsem chlap, podnikatel, sportovec, který byl vždy zvyklý si vše řešit sám. Co jsem si nadrobil, to jsem si také snědl. Terapeuty a kouče jsem považoval, za "lepší prodejce předražených hrnců". No fakt! Nevěřil jsem, že by nějaká terapie mohla mít účinek. Znal jsem lidi, kteří docházeli k terapeutům po dlouhá léta a z mého pohledu byli pořád stejní a neustále se točili v kruhu těch samých problémů.

Jenže ta diagnóza mě tak vyděsila, že jsem se rozhodl tento můj názor překousnout a jednat jinak než dříve. Pokud mě péče lékařů dovedla až tam, kde jsem byl, musím jít úplně jinudy. Sednul jsem k netu, dal do vyhledávače diagnózu, lékaře a hledal někoho, kdo umí tohle léčit. Vyplula mi metoda odpuštění, Tipping. Nevěděl jsem co to je, ale dál jsem hledal někoho, kdo tuto metodu ovládá. Vyjela mi Karolína. Napsal jsem jí mail a domluvil se na schůzce, ve kterou jsem ovšem nedával žádné velké naděje. Karolína mě usadila do křesla, uvolnila mě a zbytek je historie. 

Hned první schůzka dopadla tak skvěle, že jsem tomu sám nemohl věřit. Symptomy, co mě sužovaly 14 let ustoupily a já se cítil skvěle. Poprvé po 14 letech bez jakýchkoli medikamentů. Dozvěděl jsem se o sobě a o příčině nemoci takové věci a souvislosti, které by mě nikdy nenapadly.

Kolik toho skrývá podvědomí?

Došlo mi, že k uzamknutým traumatům co podvědomí vytěsní, není cesta bez terapeuta možná. Proto jsem se nedokázal nemoci zbavit, pochopit ji, odstranit její příčinu. Vše bylo výhradně v duchovní rovině, ve vytěsněných traumatech, ve střetech s blízkými lidmi, v nepochopení, ve vlastním obviňování a křivdách.

Horší bylo, že ono počáteční vítězství po čase vyprchalo. To mě donutilo k další návštěvě Karolíny a my jsem postupně jako když se loupou vrstvy cibule přicházeli na další a další vytěsněné vzpomínky, křivdy, boje, zážitky, které doteď ovlivňovaly moje životní nastavení, rozhodování a cestu životem. Netušil jsem, že toho je ve mně tolik a že moje mládí mě dokáže ovlivňovat i v tak vysokém věku.

První schůzka měla nejlepší výsledky. Ty další už byly jakoby těžší. Dveře, které se otevíraly skrývaly hnusnější zážitky a programy, ale o to více se hlásily o zpracování. Za měsíc to bude rok, co jsem Karolínu poprvé navštívil. (pozn. terapeutky: celkem 8 terapií, Štěpán chodí do terapie dle svých aktuálních potřeb.)

Cítím se daleko lépe, nemoc ustoupila o dobrých 80%, jsem schopný aktivně sportovat, skvěle spát, užívat si jídlo a další radosti života. 

Těch posledních 20% bych přirovnal k běhu maratonu, kdy pár kilometrů před cílem se člověku už dál nechce, všechno ho bolí, píchá, říká si, proč tohle dělá... Ale to jenom ego se brání změně v životním stylu. Výsledky krevního rozboru ukazují zdravého člověka a ukazatele diagnózy šly do záporných hodnot. Lékař mi ani nebyl schopný tyto výsledky osobně sdělit, nechal to na své asistentce.

Pochopil jsem, že terapeut nemůže za nikoho nic odmakat. Terapeut, jakým je Karolína odhalí vzorce, programy, příčinné souvislosti, ale to, jak s tím naložíme, to je čistě věc každého z nás.

Asi bych to přirovnal k následujícímu - zjistíte, že máte v domě vlhko, plíseň na zdech, zamlžená okna. Doktor vám dá, popřípadě prodá Savo proti plísni a okenní utěrku, plus spray na odmlžení. Ono to na chvíli funguje, ale pak se to rozjede ještě více. Protože máte doma ještě navíc zápach ze Sava, což nepřidá vašim sliznicím a plicím, jste na tom hůře. Terapeut vás oproti tomu dovede k poznání, že jste kdysi dávno ve sklepě špatně zavřel kohoutek s vodou na kropení zahrady. A to způsobuje onu vlhkost. A je jenom na vás, zda do toho sklepa půjdete, ponoříte se ve tmě do špinavé vody, najdete kohoutek a ten zavřete. Terapeut to za vás udělat nemůže. Problém je, že se nám tam dolů do tmy nechce, že jsme si vlastně na tu vlhkost i tak nějak zvykli a že se nám to může i trochu vyplácet, protože nás všichni litují a nikdo po nás nic nechce. A my třeba díky té situaci neděláme to, co nás nebaví - třeba vystrojovat večírky pro sousedy. A tak v nemoci zůstáváme. A pak se divíme, že nám barák spadne na hlavu, když se dostatečně promáčí základy. Nemůže za to ani doktor, ani terapeut, ale my sami.

Karolína mi velice pomohla, oceňuji, že mě dovedla tam, kam se mi ani trošku nechtělo, že jsem musel znovu prožít nějaké traumatické zážitky, vyrovnat se s nimi, pochopit, co tyto zážitky znamenají pro můj současný život. Ale tu hlavní práci stejně musím udělat já. Nemůžu si zaplatit někoho, kdo by za mě žil můj život, srovnal ho a předal mi ho.

Hlavní problém terapií vidím v tom, že každému může vyhovovat jiný přistup, jiný terapeut, jiná cesta, neexistuje jediná šablona na všechny. Ti nejlepší terapeuti dokáží rozklíčovat naši osobnost a jít s námi po cestě, která je pro nás schůdná. Obdivuji, že Karolína, i když je tak mladá, tohle dokáže.

Za mě tedy ohromný dík, a ještě větší doporučení. Ale vím, že mě čeká ještě dost práce. Jenže právě o tom zřejmě život je. Vypořádat se sám se sebou.

Štěpán

V jednom z propadových momentů, když Štěpán ztrácel motivaci jsem ho požádala, aby si sepsal, co už skrze terapii zvládl a jakou velkou cestu již má za sebou. Někdy prostě na své cestě zapomínáme být vděční a pak zcela zbytečně ztrácíme sami se sebou trpělivost. Chceme se uzdravit hned, ale proces uzdravování je procesem na který zpětně s úctou a vděčností vzpomínáme, jako na vlastní hrdinství a proto nepřichází bez "úsilí". Druhý den jsem měla od Štěpána v emailu dopis, který jste si právě pročetli

• Dopis, který psal sobě, aby si uvědomil jaký kus práce na sobě již zvládl.
• Dopis, který psal mě, aby poděkoval za doprovod, péči, důvěru a spolupráci. 
• Dopis, který psal Vám, aby povzbudil a inspiroval, že uzdravit se lze.

K problematice psychosomatických onemocnění a zvláště k problematice ulcerózní kolitidy jsem se dostala náhodou, když mě začali vyhledávat lidé, kteří v sobě nesou silné pocity ponížení a zneužití. Překvapivě často se zmiňovali o střevních problémech a po odblokování traumat ze zneužití mi hlásili zlepšení jak psychická, tak i fyzická. Štěpán mě vyhledal přímo kvůli své diagnóze a já jsem společně s ním hluboce vděčná, že mohu být přítomná skutečnému zázraku uzdravení, které je hmatatelný přes lékařské výsledky Štěpánových vyšetření. 

Ráda pomohu i Vám, 
Karolína