Proč nás ničí RAKOVINA, či jiné formy sebedestrukce?

07.07.2019

Nedávno jsem slyšela o chlapíkovi, který se sám vyléčil z rakoviny. Sám sobě naordinoval léčebnou kúru, která spočívala v tom, že se každý den zavřel na dvě hodiny do sklepa a tam plival, dupal, nadával, křičel a dostával ze sebe všechen nevyřčený vnitřní hněv. Tato léčebná kúra, kterou si sám naordinoval trvala nějaký čas a on se skutečně vyléčil. Rakovina se mu nevrátila, protože opustil všechny své původní nevědomé sklony k sebedestrukci. Objevil v sobě úctu a lásku, našel k sobě laskavost a empatii, začal o sebe pečovat, prožil sílu absolutní vděčnosti. Tento muž se zvládnul zbavit svých životních omezení a tím i pravé příčiny zničující rakoviny.

Každý z nás se musíme dostat do extrémní situace, abychom se sebou něco udělali. To je normální a proto je dobré nevnímat nemoc, či duševní disbalanci jako problém, překážku nebo nespravedlnost. Naopak, každá nemoc a disbalance nám může být výzvou a proto stále přibývá lidí, kteří odmítají brát na bolest hrst barevných tabletek z reklamy na šťastný život. Přibývá lidí, kteří se o své nemoci a oslabení zajímají a chtějí tak sami sobě porozumět. Každé oslabení nám jako by říká, zastav se a přehodnoť svou aktuální situaci. Jestli-že se naučíme pracovat s nasloucháním ke svému nitru v době, kdy je nemocné a potřebuje nás, je velká pravděpodobnost, že mu budeme naslouchat i preventivně, když je zdravé. Naše ignorace k vlastnímu nitru je obvykle tak vysoká, že onemocnění typu "viróza" není dostatečným argumentem k sebevnímání a sebenaslouchání. Je jen a jen na nás, kam až volání svého nitra necháme zajít. Někdo k probuzení sebe doslova potřebuje rakovinu a někomu nepomůže ani to...

Síla našich sebeuzdravujících schopností je totiž nekonečná! Stejně jako síla naší vlastní sebedestrukce.

Nějakou formou sebedestrukce trpí každý z nás. Projevuje se jako takzvaní vnitřní soudce. Hlas kterým sami sebe hodnotíme na každém kroku a který si svou kritiku nenechává pro sebe: "To nedokážeš! Co ten špek na břiše? Jak s takovým ksichtem chceš jít mezi lidi? Jsi nejošklivější, nejhloupější.... Raději mlč, ať neřekneš hloupost!" a tak podobně...

Tento kritický hlas nám říká co máme dělat, jak se máme chovat, co smíme a nesmíme říct v jaké situaci a spoustu dalšího. Jeho rádcovská funkce v našem životě je velmi podstatná pro náš sociální život. Kdyby nás vnitřní soudce nekrotil, bez zábran bychom vpálili nepříjemné prodavačce co si o ní myslíme. Možná bychom ani nezaplatili za nákup a rozhodně bychom nestáli frontu na pokladnu. Bez vnitřního soudce by nevládla světem svoboda, ale násilnická anarchie. S výrobou vnitřního soudce nám hodně pomohla výchova a jeho existenci podporuje naše vlastní sebereflexe.

Vnitřního soudce každý z nás potřebuje, ale je v našem zájmu si jej udržet jen na rádcovské pozici. Nesmíme mu dovolit, aby nám vládnul!

Pokud se vnitřní soudce dostane k moci, začne se chovat jako diktátor a je vůči nám velmi destruktivní.

Může zajít buď do projeveného duševního extrému, který vnímáme jako:

  • nejistotu
  • ustrašenost
  • koktání
  • bojácnost
  • neschopnost se vyjádřit
  • svalové křeče
  • paralýzu
  • oněmění
  • nervozitu
  • trému...

...Nebo jde do projeveného fyzického extrému, kdy fyzicky napadáme sami sebe formou autoimunitních obtíží jako jsou:

  • záněty
  • otoky
  • slabá imunita
    a v extrému i rakovina....

Pro klasickou medicínu, která se dívá na člověka jen jako na fyzické tělo, je léčba autoimunitních a chronických obtíží stále velkou záhadou. Pokud se ale na člověka podíváme jako na celistvou bytost, která obsahuje jak hmotu (fyzické tělo) tak i energii (vitalita) a emoce/myšlenky (psychické tělo) pak si můžeme povšimnout velké provázanosti.

Jestli že v našem nitru vládne náš vnitřní soudce jako diktátor. Můžeme vnímat silnou otupělost a únavu. Diktátor není hloupý a je si dobře vědom toho, že člověk s oslabenou mocí je poddajný. První co náš diktátor ohrožuje, je naše vitalita - bere nám sílu a energii. V momentu oslabení se buď pustí do naší psychiky, nebo do našeho fyzického těla. Později klidně do obojího najednou...

Vnitřního soudce můžeme vnímat jako ambiciózního úředníčka, který se touží dostat na ty nejvyšší posty a je mu jedno, jakou cestou se tam dostane.

Jestliže jsme oslabení, tedy nevládneme sami sobě, pak si ani nemusíme všimnout jeho přebírání vlády a najednou máme u moci diktátorského parazita s absolutní nadvládou nad námi samými. Jelikož se vše děje jak v malém, tak i ve velkém a jak uvnitř, tak vně. Můžeme si podobné paralely všimnout i v současné české vládě. Kdy máme u moci ambiciózního parazita a všichni žasneme nad tím, jak je to možné?

Díky tomu, že sami sebe necítíme, že každou bolest a volání našeho nitra umlčíme hrstkou otupující chemie nebo dávkou alkoholu se nám velice snadno může stát, že si vůbec nevšimneme, že náš vnitřní soudce již dávno převzal vedení a stal se krutým diktátorem. Jsme tak zvyklí na jeho průpovídky, že je vnímáme jako přirozenou součást nás samých a tedy jako své vlastní názory na sebe. Mnoho lidí svému vnitřnímu soudci říká "já" a opakuje v plném ztotožnění a bezmezné důvěře to, co mu jeho vnitřní soudce našeptává. Když se ale v terapii odhalí ten rozdíl čemu říkám já a co skutečně je JÁ, pak klienti žasnou nad tím, čemu věřili a jak zle se k sobě chovali...

Nadvláda parazita se v těle projevuje jako ztráta vitality.

Jestliže ztrácíme svou vitalitu, pak je nejvyšší čas se začít zajímat o to, kdo v mém nitru "sedí na trůně". Jestli jsem to JÁ a moje pravá podstata, nebo nějaký ambiciózní parazit, který mě (i sebe) klidně zničí, jen aby se udržel na svém lstivě získaném postu.

Rakovinou trpí jen hodní a poslušní lidé !!!

Čím déle se zabývám terapiemi a čím hlouběji do celé problematiky nazírám, všímám si toho, že rakovinou trpí jen hodní lidé. Lidé, kteří by nikomu neřekli křivého slova! Perfektně poslouchají svého vnitřního soudce (diktátora), který jím hlásá jak se v jaké situaci mají chovat a tak všechnu svou agresi krásně otáčejí proti sobě, čímž se samozřejmě oslabují a ztrácejí svou přirozenou vitalitu. Určitě zde nechci nikoho nabádat, aby se začalo vůči druhým chovat neuctivě, zle a agresivně. Jen chci upozornit na fakt, že v každém z nás je agrese, zloba, nenávist, hněv a jestli že jí nejsme schopní projevit, pak se ona projevuje v nás formou autoimunitních obtíží, úzkostí nebo depresí.

Všem, kteří si nyní uvědomuji, že by chtěli uvolnit (nevědomou) agresi a neotáčet jí proti sobě, bych doporučila vyzkoušet nějakou formu dynamické meditace. Jóga Prožitku nabízí příkladně OSHO meditaci, ROCKovou meditaci, a nově od září budou pravidelná setkání s Jógou Prožitku, kde budeme kombinovat jak dynamické tak statické formy meditace.

Meditace lze použít jako forma prevence, či jako doplněk k léčení, ale jestli už jste nemocní - určitě přijďte na individuální terapii, ať se společně podíváme na to, kdo vám vládne a vyženeme toho parazita z trůnu!

To co se děje v malém, to se děje i ve velkém a to, co se děje uvnitř nás, to se děje i okolo nás. Možná právě vaše uvědomění bude impulsem k novému nastavení pořádku ve vás i ve světě který společně vytváříme.

Autoimunitní onemocnění lze zjednodušeně vysvětlit jako nadvládu cizopasného parazita.

Možností jak se vládnoucího parazita zbavit, je opravdu velké množství a cestu si vybírá každý z nás sám. Náš hrdina, o kterém jsem mluvila v úvodu a který se sám vyléčil z rakoviny, neudělal nic jiného, než mnoho jiných před ním. Převzal plnou zodpovědnost za sebe, přijal svou smrtelnost a vyhostil ze sebe vše parazitické a omezující. Samozřejmě v sobě musel objevit a obnovit zdroj ohromné vnitřní síly, aby vše zvládnul. A samozřejmě vám nikdo nezaručí, že podobnou metodou se uzdravíte i vy. Všímejte si toho, co uzdravení říkají. Nikdo z nich nepředkládá svůj příběh jako návod na zázračné řešení. Každý z nich uvádí svůj příběh pouze jako příklad, kterým nenabádá lidi ke kopírování, ale k převzetí zodpovědnosti za své uzdravení.

Nemoc není nepřítel, ale výzva!

Je jedno jestli se potřebujeme uzdravit fyzicky, nebo duševně. V obou případech máme možnost převzít zodpovědnost za proces svého uzdravování a já jsem ráda, že přibývá těch, kteří to dělají. Převzít zodpovědnost, srovnat se s vlastní smrtelnosti a pokusit se v sobě obnovit vlastní zdroje energie vám totiž pomohou, jak s možným uzdravením tak s případnou přípravou na smrt. Smrt je součásti našich životů a smířit se s její existencí je osvobozující pro zdravé, nemocné i umírající.

Moc vám přeji, abyste sobě porozuměli a našli svou cestu.

Kdybych vám mohla být jako průvodce nápomocná, bude mi ohromnou ctí. Jelikož i má cesta k uzdravení vedla přes přijetí smrti, přijetí vlastní zodpovědnosti za své zdraví a životní spokojenost. Vedla hlavně přes obnovu vitality a energie, kterou můj vnitřní soudce oslaboval, aby na mě doslova parazitoval. Neříkám, že tato cesta je pro každého, ani neříkám že je jednoduchá, ale z vlastní zkušeností vím, že ten kdo si nesáhl na vlastní dno vám s podobnými tématy nepomůže. Jelikož se sám svého parazita a své smrti ještě nepřestal bát.

Nebát se smrti neznamená ztratit respekt! Naopak, nebát se smrti znamená získat skutečný respekt a hlubokou úctu k životu a k sobě samým.

S láskou a úctou ke všem, kteří pečují o svou celistvost,

Karolína a JógaPrižitku.cz